LED ZEPPELIN

Pro zvětšení klikni na obrázek

Led Zeppelin byla anglická rocková skupina, která se stala jednou z nejvýznamnějších, nejúspěšnějších a nejvlivnějších v historii rockové hudby. V roce 1968 ji pod názvem The New Yardbirds založil kytarista Jimmy Page. Sestavu tvořil zpěvák Robert Plant, hráč na bicí nástroje John Bonham a hráč na basovou kytaru John Paul Jones. Skupina čerpala vliv z více hudebních zdrojů a žánrů. Díky stylu jejich hudby, který se zakládal na tvrdém blues rockovém kytarovém zvuku, se skupina Led Zeppelin obecně považuje za předchůdce heavy metalu a jednoho ze zakladatelů hard rocku. Led Zeppelin ve Spojeném království nepreferovali ze svých alb vydávání singlů, ale konceptem jejich hudební produkce byla orientace na ucelená rocková alba.

I přes více než třicet let po rozpadu skupiny v důsledku smrti Johna Bonhama v roce 1980 se skupina Led Zeppelin vzhledem k uměleckým a komerčním úspěchům obecně považuje za vlivnou.

 Nachází se na seznamu nejprodávanějších hudebních umělců na světě a v USA je na čtvrtém místě seznamu nejprodávanějších hudebních umělců všech dob. Podle některých zdrojů skupina na celém světě prodala více než 200 milionů hudebních nosičů, zatímco jiné zdroje uvádějí prodej 300 milionů nosičů. Podle Asociace amerického hudebního průmyslu se jich pouze ve Spojených státech prodalo 111 milionů.

Všechna původní alba skupiny Led Zeppelin se dostala do žebříčku Top 10 Billboard 200 a šest z nich se dostalo na jeho první místo. Časopis Rolling Stone označil kapelu Led Zeppelin za „nejtvrdší skupinu všech dob“, za „největší kapelu 70. let“ a za „nesporně nejstabilnější kapelu rockové historie“. V žebříčku 500 nejlepších alb všech dob, který v roce 2003 vydal časopis Rolling Stone, má skupina Led Zeppelin pět titulů. Podle vyjádření Rock and rollové síně slávy je význam skupiny Led Zeppelin v 70. letech srovnatelný s významem skupiny The Beatles v předešlém desetiletí.

Po smrti bubeníka Johna Bonhama, který byl podle ostatních členů nenahraditelný, ukončila skupina v roce 1980 svoji činnost, ale i přesto se později účastnili některých akcí, jako např. v roce 1985 Live Aid na stadionu Wembley. V roce 2007 zbývající hudebníci uspořádali jediný koncert, který měl být podle jejich vlastních slov posledním.

Formování a vznik skupiny

Psané logo skupiny, které používali od roku 1973
V roce 1966 se londýnský studiové kytarista Jimmy Page stal členem skupiny The Yardbirds. V této kapele ovlivněné blues nahradil baskytaristu Paula Samwella-Smithe. Ve velmi krátkém čase se v její sestavě stal spolu s Jeffem Beckem druhým hráčem na sólovou kytaru. Netrvalo dlouho a Page následoval Jeffa Becka, který od Yardbirds odešel v říjnu roku 1966. Byl unavený od neustálého koncertování a nahrávání a rozhodl se s tím skončit. Měl v plánu vytvořit superskupinu, kterou by kromě něj a Becka tvořili Keith Moon (bicí nástroje) a John Entwistle (basová kytara) z The Who. Počítal s tím, že zpívat v projektu by mohl Steve Winwood nebo Steve Marriott. Superskupina nakonec nevznikla. V roce 1966 spolu Page, Beck a Moon nahráli kompozici "Beck's Bolero", na níž s nimi spolupracoval baskytarista a hráč na klávesové nástroje John Paul Jones.

Pokud by jste měli zájem o SPOLUPRÁCI - nabízím vám zajímavou provizi.
Po kliknutí na tlačítko se dozvíte bližší informace.

Poslední koncert The Yardbirds se konal v univerzitním kampusu v Lutonu v červenci 1968. Skupina měla stále ambice koncertovat ve Skandinávii a tak bubeník Jim McCarty a zpěvák Keith Relf potvrdili, že Page a baskytarista Chris Dreja mohou používat název "The Yardbirds". Page s Drejem spolu začali skládat novou sestavu. Jako zpěvák byl osloven Terry Reid, ale jejich žádost odmítl a dal jim tip na Roberta Planta, který předtím účinkoval s kapelami Band of Joy a Hobbstweedle. Plant nabídku přijal a jako hráče na bicí doporučil svého kolegu z Band of Joy Johna Bonhama. Jones reagoval na účinkování ve skupině na popud manželky někdy v době kdy od kapely odešel Dreja, který se rozhodl věnovat kariéře profesionálního fotografa. Dreja je autorem fotografie, kterou později kapela použila na druhou stranu obalu jejich debutového alba. Jones byl Pagovi známý jako jeden z kolegů, studiových hudebníků, proto neměl problém souhlasit s tím aby se stal dalším, finálním členem, který uzavřel sestavu vznikající hudební skupiny.

Fotografie hořící vzducholodě LZ 129 Hindenburg z roku 1937. Stejná, kterou použili na své debutové album a později se stala součástí jejich značky.
Čtveřice hudebníků spolu poprvé hrála v místnosti pod nahrávacím studiem na londýnské Gerrard Street. Page říkal, že zkusili zahrát "Train Kept A-Rollin'", skladbu, která byla původně ve stylu jump blues. Zpopularizoval ji Johnny Burnette ve verzi rockabilly, kterou hrávali na koncertech i The Yardbirds. Jones na to poznamenává, že "jakmile ji slyšel hrát v Bonhamově podání, bylo mu jasné, že jejich společné účinkování musí fungovat". Ještě před odjezdem do Skandinávie se skupina stala součástí týmu, který pro P. J. Probyho nahrával album Three Week Hero. Skladba z alba, "Jim 's Blues", s Plantem, který hrál na harmoniku, je prvním zvukovým záznamem, ve kterém účinkují všichni čtyři budoucí členové Led Zeppelin společně.

Sedm koncertů skandinávského turné skupina absolvovala pod názvem "The New Yardbirds". Poprvé spolu vystoupili 7. září 1968 na koncertním pódiu Gladsaxe Teen Clubs v Dánsku. Později v témže měsíci spolu začali nahrávat své první společné album, které bylo založeno na koncertním playlistu. Album, jehož náklad uhradil Page, bylo hotové za devět dní. Po skončení nahrávání je Dreja požádal, aby si změnili jméno. Argumentoval, že jako Yardbirds měli povoleno vystupovat pouze na skandinávském turné. Jedna z verzí jako vznikl nový název kapely byla, že budoucnost původního záměru založit superskupinu Page a Becka, komentovali Moon a Entwistle, že skončí katastrofálním pádem jako když se na zem sveze velký balón: "lead balloon". Slůvko "lead" na návrh manažera, Petra Granta, zkrátili na "led". Nechtěli aby znělo jako "LEED", což znamená "zármutek". Slovo "balloon" bylo změněno na "zeppelin" – slovo, které, jak se vyjádřil novinář Keith Shadwick, mělo "vyjádřit dokonalou souhru síly a lehkosti, výbušnosti a grácií Pagovy mysli". V listopadu roku 1968 Grant skupině zajistil s vydavatelstvím Atlantic Records kontrakt na 143 tisíc dolarů, což byla tehdy v tomto žánru nejvyšší obchodní dohoda pro nově vzniklou hudební skupinu. Atlantic bylo vydavatelství s katalogem bluesové, jazzové a soulové hudby, ale koncem 60. let začalo mít zájem o hudebníky hrajících progresivní rock. Se skupinou Led Zeppelin byla smlouva exekutivou podepsána, aniž se na ni její členové šli podívat.

Pokud by jste měli zájem o SPOLUPRÁCI - nabízím vám zajímavou provizi.
Po kliknutí na tlačítko se dozvíte bližší informace.

První roky: 1968–1970

Velšská usedlost poblíž Machynllethu, Bron-Yr-Aur, na kterou v roce 1970 odjeli Page a Plant a kde zkomponovali několik hudebních nápadů, které pozdjěí vyšly na třetím a čtvrtém albu Led Zeppelin.
Skupina začala své první koncertní turné ve Spojeném království 4. října 1968. Lístky na koncert byly prodávány ještě na New Yardbirds. Jako Led Zeppelin vystoupily 25. října na pódiu University of Surrey v Guildfordu. Hlavní postavou běhm organizování a koncertním životě kapely byl Richard Cole. Koncem roku 1968 Cole skupině zařídil jejich první šňůru, která pokračovala i v následujícím roce. Začali v Denveru 26. prosince 1968, pak pokračovali západním pobřežím, později se přesunuly do Kalifornie, kde vystoupili v Los Angeles a v San Franciscu. Jejich debut, album Led Zeppelin, vyšlo v USA 12. ledna 1969 a dostalo se tam na desátou příčku žebříčku Billboardu. Poté vyšlo ve Spojeném království a 31. března se tam dostalo v žebříčcích 6. místo. Podle vyjádření hudebního kritika Allmusic, Stevena Erlewina, toto album svými kytarovými riffy, krátkými rytmy, psychedelickým blues, směsí jazzových vlivů a prvků anglické lidové hudby může být považováno za průlomové dílo hudebního vývoje k hard rocku a heavy metalu.

V prvním roce existence kapela absolvovala čtyři americká, čtyři britská koncertní turné a vydali své druhé studiové album, Led Zeppelin II. Nahrávali ho na cestách ve více severoamerických hudebních studiích. Komerční úspěch tohoto projektu převýšil to, co dosáhly vydáním debutového alba. Dvojka se dostala na první místo ve Spojených státech i ve Spojeném království. Album na svého předchůdce navazovalo v rozvoji blues-rockového hudebního stylu, mělo zvuk který byl "heavy and hard, brutal and direct" a mělo vliv i na další hudebníky, kteří se ho snažili napodobit. Steve Waksman poznamenává, že Led Zeppelin II bylo "hudební startovní čárou heavy metalu". Skupina album považovala za celistvé nedělitelné dílo, které mělo být zážitkem při kompletním poslechu a byla proti úpravě stávajících nahrávek tak, aby je bylo možné vydávat jako singly. Grant měl také za to, aby se album udrželo celé, speciálně ve Spojeném království, kde nebyla rádia a televizní stanice výrazněji orientované na rockovou muziku. Hlavně ve Spojených státech i přes nesouhlas kapely některé nahrávky alba vyšly i na singlech. Singl skladby "Whole Lotta Love", který vyšel v USA, dosáhl prodejem přes milión kopií v lednu roku 1970 čtvrtou pozici žebříčku Billboardu a upevnil kapele popularitu na tomto hudebním trhu. Skupina se také vyhýbala účinkování v televizi. Vyjadřovali se k tomu, že preferují, aby je jejich fanoušci slyšeli a viděli na jejich koncertech živě.

V roce 1970 se Page a Plant uchýlili na venkovskou usedlost Bron-Yr-Aur, která se nachází ve Walesu. Jejich cílem bylo začít pracovat na třetím studiovém albu Led Zeppelin III. Výsledkem byla o mnoho akustičtější hudba, která přebírala prvky anglického folklóru a keltské hudby. Publikum bylo zaskočeno rozdílem oproti předešlým albům, na kterých zněla elektrická hudební aranžmá a spolu s hudební kritikou na album reagovalo různorodě. Některé reakce publikované v tisku byly protichůdné. V obou žebříčcích: v USA i Spojeném království se album dostalo na vrchol, ale udrželo se na něm nejkratší dobu ve srovnání s pěti prvními alby, které na začátku kariéry kapela Led Zeppelin vydala. První nahrávka kolekce písní, "Immigrant Song", vyšla i přes výhrady členů skupiny v listopadu roku 1970 na singlu v USA, kde se v žebříčku Billboardu dostala do první desítky.

"Největší skupina na světě": 1971–1975

Symboly jednotlivých členů na obalu alba Led Zeppelin IV, zleva: Jimmy Page, John Paul Jones, John Bonham, Robert Plant
V průběhu 70. let 20. století kapela Led Zeppelin dosahovala mety komerčního úspěchu a uznání hudební kritiky na takové úrovni, která jí dávala příznak nejvlivnější hudební formace své doby. I jejich image se měnila. Členové skupiny začali nosit komplikované, okázalé oblečení, a to hlavně Page, který svou okázalost zvýrazňoval třpytivými aplikacemi v oděvech. Jejich hudební show se zdokonalovaly i po vizuální stránce. Pro osvětlení scény využívali efekty laserových světel, profesionálních osvětlovacích systémů a zrcadlové koule. Skupina cestovala vlastní leteckou společností letadlem Boeing 720, které mělo přezdívku The Starship. Měli pronajaté celé hotelové bloky, jakým byl například Continental Hyatt House v Los Angeles, označovaný také jako "Riot House" ("Dům výtržností"). Led Zeppelin byli pověstní svým řáděním: známá byla historka o tom, jak Bonham brázdil na motocyklu pronajatým patrem Riot House, nebo demolice pokoje v hotelu Hilton, v hlavním městě Japonska v Tokiu, za kterou si od vedení společnosti vysloužily doživotní zákaz vstupu. Ačkoliv měla skupina Led Zeppelin reputaci, která je popisovala jako ty, co demolují zařízení hotelových pokojů a vyhazují televizní sety z oken, někteří její členové naznačují, že tyto příběhy jsou přehnané. Hudební žurnalista Chris Welch říká, že s Led Zeppelin absolvoval turné a slyšel o nich všelijaké mýty o destrukčním a oplzlým chování, ale "on o nich absolutně nic neví".

4. listopadu 1971 vyšlo skupině Led Zeppelin jejich čtvrté album. Jako odpověď na reakce kritiků po vydání Led Zeppelin III se rozhodli vydat album bez názvu. Obecně je tento hudební projekt známý jako Led Zeppelin IV, Untitled, IV, ale i pro čtyři symboly, které jsou na obalu nahrávky i Four Symbols, Zoso nebo Runes. Kromě toho, že na obalu není název, nenajdeme na jeho původní verzi ani název kapely. Skupina si jednoduše přála, aby zůstali v anonymitě a neprodávali svůj projekt v "krabici s potiskem". Jeho 37 milionů prodaných nosičů dalo albu Led Zeppelin IV výsadu dostat se na historický Seznam nejprodávanějších hudebních alb na světě. Masivní popularita tohoto díla upevnila skupině Led Zeppelin status "superstar 70. let 20. století". Do roku 2006 se z tohoto hudebního nosiče prodalo jen v USA 23 milionů kusů. Nahrávka "Stairway to Heaven", která nikdy nevyšla jako singl, je v některých zdrojích označována nejžádanější a nahranější song v rozhlasových stanicích hrajících album-oriented rock (AOR). V zimě roku 1971 po vydání alba, následovalo koncertní turné skupiny Led Zeppelin po Spojeném království, které až do začátku roku 1973 v sérii pokračovalo od Austrálie, Asie, přes Severní Ameriku, Japonsko zpět do Spojeného království.

Plant a Page na akustickém vystoupení v Hamburku (březen, 1973), krátce před vydáním páté desky, Houses of the Holy
Následující páté album Houses of the Holy vyšlo v březnu roku 1973. Vyznačovalo se experimentováním s hudbou, využitím syntezátorů a melotronu. Jeho obal, na kterém převažovala oranžová barva, navrhlo londýnské designérské studio Hipgnosis. Vyobrazuje nahé dětské postavy, které se plazí a šplhají po čedičovém povrchu severoirského přírodního útvaru Giant's Causeway. Přestože nahé postavy nejsou vyobrazeny zepředu, byl tento obal považován za kontroverzní. Podobně jako u čtvrtého obalu alba i u tohoto designu chybí jeho název a název skupiny.

Houses of the Holy bylo na vrcholech žebříčků zemí po celém světě. Koncertní turné, které ho následovalo po Severní Americe, lámalo rekordy návštěvnosti. Plnilo diváky koncertní sály a stadiony. Na Floridě, na stadionu Tampa Stadium, hráli Led Zeppelin před 56 800 návštěvníky, čímž prolomili americký rekord skupiny The Beatles z roku 1965. Jen za toto jedno vystoupení měli Led Zeppelin zisk 309 000 dolarů. V New Yorku třikrát vyprodali Madison Square Garden. Z tohoto vystoupení vzniklo video, ale jeho vydání bylo pro svou teatrálnost odloženo až do roku 1976 pod titulem The Song Remains the Same. Peněžní obnos z posledního večerního koncertu této série, 180 tisíc dolarů, byl z hotelového trezoru hotelu Drake ukraden.

Led Zeppelin v lednu 1976 na stadiunu v Chicagu. Vystoupení se konalo jen pár týdnů po vydáním alba Physical Graffiti
V roce 1974 skupina Led Zeppelin přerušila koncertování a založila svou vlastní hudební značku, nazvanou po jedné jejich nevydané písni Swan Song. Logo značky je inspirováno kresbou Evening: Fall of Day (1869) od Williama Rimmera. Je na ní zobrazen řecký bůh Apolón.[68] Toto logo se nachází také na více suvenýrech souvisejících s kapelou, nejčastěji na tričkách. Hudební značka měla být používána k vydávání jejich vlastních projektů, ale měli smlouvy i s dalšími hudebníky, jako Bad Company, Pretty Things a Maggie Bell. Značka Swan Song měla úspěch v období existence skupiny Led Zeppelin a ani ne tři roky po jejím rozpadu zanikla.

V roce 1975 vyšlo kapele Led Zeppelin dvojalbum, Physical Graffiti. Byl to jejich první hudební projekt, který vydali pod značkou Swan Song. Skládá se z patnácti nahrávek, z nichž osm nahráli v roce 1974 v Headley Grange a sedm dalších vzniklo v dřívějších dobách. Podle kritiky v časopise Rolling Stone je Physical Graffiti výsledkem snahy skupiny Led Zeppelin o prezentaci jejich uměleckých ambicí. Podle jejich vyjádření jim dává právo být v konkurenci spolu s The Rolling Stones a s The Who mít titul nejlepší rockové skupiny světa ("The World Best Rock Band"). Album bylo hudební kritikou masivně uznáno, ale mělo také výrazný komerční úspěch. Krátce po vydání Physical Graffiti se i všechny jejich předchozí alba v prodejních žebříčcích dostaly mezi prvních 200. Souběžně s vydáním následovalo koncertní turné skupiny po USA, na kterém se využily moderní komplikované postupy pro interpretaci zvuku a speciální světelné efekty. V květnu roku 1975 kapela Led Zeppelin v Londýně pětkrát vyprodala v té době největší sál Spojeného království, Earls Court Arena.

Přerušení koncertování a návrat: 1975–1977

Plant a Page 10. dubna 1977 na koncertě na stadionu v Chicagu
Poté, co měla skupina Led Zeppelin v roce 1975 úspěšné koncerty v Earls Court, rozhodla se dát si krátkou pauzu a na podzim pokračovat v turné v Americe. Plánovali začít dvěma koncerty pod otevřeným nebem v San Francisku. V srpnu roku 1975 byli na řeckém Rhodosu Plant a jeho manželka Maureen účastníky vážné dopravní nehody. Plant ji přežil se zlomeným kotníkem, vážně zraněná zůstala Mureen, která přežila i díky včas podané transfuzi krve. Plant nebyl schopen koncertovat a zotavoval se v srpnu a září na Normanských ostrovech na Jersey. Přestávku tam s ním strávili i Bonham a Page. Pak se kapela přemístila na Malibu. Během celé této vynucené přestávky dala dohromady většinu materiálu, který vyšel na jejich albu Presence. V této době byli Led Zeppelin světovou rockovou atrakcí číslo jedna, která svým ziskem překonávala většinu kapel své doby včetně Rolling Stones. Presence, album které vyšlo v březnu roku 1975, bylo poznamenáno změnou hudebního zvuku skupiny Led Zeppelin na mnohem přímočařejší, improvizace na kytarovém základě, které unikaly od přednesu akustických balad a složitých kompozici jejich předchozích alb. I když to bylo platinové album, setkalo se Presence se smíšenou odezvou od hudebních publicistů, ale i ze strany fanoušků kapely. Někteří kritici poukazovali, že excesy hudebníky pomalu dobíhají. Během nahrávání ve studiu začal Page s heroinem, což mělo mít dopad na jeho pozdější účinkování na koncertním pódiu.

Z důvodu Pagova úrazu skupina Led Zeppelin v roce 1976 nekoncertovala. Namísto toho zkompletovali a vydali koncertní film a soundtrack, The Song Remains the Same. Film, který měl premiéru 20. října 1976, se nesetkal s pozitivním ohlasem kritiky a fanoušků. Speciálně se setkal s negativním postojem u britské veřejnosti, kde se kvůli rozhodnutí opustit zemi do daňového exilu rozhodli v roce 1975 přestat koncertovat. Kapela Led Zeppelin musela začít vést těžký boj, aby si získala sympatie tamního publika.

Budova Silverdome v Michiganu, kde skupina v roku 1977 účastí více než 76 tisíc návštěvníků dosáhla tehdejšího rekordu.
V roce 1977 se konal jeden z největších koncertů kapely Led Zeppelin v Americe. 30. dubna na koncertě v Silverdome dosáhly tehdy účasti 76 229 návštěvníků. V té době to byl rekord, který byl zaznamenán do Guinnessovy knihy rekordů. Přestože bylo turné ziskové, mimo pódia ho provázely problémy. 19. dubna se do vazby dostalo více než 70 lidí po tom, co se asi tisíc fanoušků v Cincinnati pokoušelo prorazit vstupní bránu do Riverfront Coliseum, zatímco další se probíjeli přes vchod házením lahví a kamenů přes skleněné dveře. 3. června musel být díky silné bouři přerušen koncert na Tampa Stadium i přesto, že na vstupenkách bylo napsáno, že se bude konat za každého počasí. Po přerušení následovaly nepokoje, které měly za následek několik zatčených a zraněných výtržníků.

Po show byli na festivalu Day on the Green v kalifornském Oaklandu Bonham a členové štábu kapely Led Zeppelin zatčeni poté, co byl na koncertě ošklivě zmlácen promotér z týmu Billa Grahama. Koncert v Oaklandu, který se konal následující den byl posledním živým vystoupením kapely Led Zeppelin v USA. O dva dny později, během toho kdy si vybavovali pokoj v hotelu French Quarter, v Louisianě, se Plant dozvěděl, že jeho pětiletý syn, Karac, zemřel na virové onemocnění žaludku. Zbytek turné bylo okamžitě zrušeno, což si vyžádalo rozsáhlé spekulace o budoucnosti Led Zeppelin.

Bonhamova smrt a rozpad: 1978–1980

Po Bonhamově smrti (obrázek z července 1973) dne 25. září 1980, se zbylí členové rozhodli skupinu rozpustit.
V listopadu 1978 skupina nahrávala v Polar Studios v Stockholmu album In Through the Out Door. Jsou na něm nahrávky se zvukovými experimenty, které se, podobně jako předešlý projekt, setkaly se smíšenou reakcí kritiky a také fanoušků. I přesto se už v druhém týdnu po vydání album dostalo na první místa hudebních žebříčků USA a Spojeného království. Zároveň se mezi 27. říjnem až 3. listopadem 1979 znovu všechna alba skupiny Led Zeppelin vrátila do amerického žebříčku Billboard Top 200.

V srpnu 1979, po dvou zahřívacích vystoupeních v Kodani, byli Led Zeppelin jedněmi z předních účinkujících na dvou koncertech festivalu v Knebworth. První noc odehráli před asi 140 tisíc diváky. Po něm, v červnu a červenci 1980, následovala krátká koncertní šňůra po Evropě. Tato vystoupení byla strohá, bez výjimečných přídavků, improvizací a speciálních sólových vstupů. 27. června byl během vystoupení v Norimberku koncert v polovině třetí písně přerušen poté, co na jevišti Bonham zkolaboval a musel být převezen do nemocnice. O této události vznikly spekulace, že se předávkoval drogami nebo alkoholem, ale skupiny to okomentovala, že se jednoduše pouze přejedl. Severoamerické turné skupiny na tento rok (první od r. 1977) bylo naplánováno od 17. října. 24. září vyzvedl z domu Bonhama asistent kapely Led Zeppelin, Rex King. Měl ho odvézt do filmových a televizních ateliérů, Bray Studios. Po cestě Bonham požádal o zastávku na snídani. Během ní do sebe naházel čtyři vodky a jednu rolku šunky. Poté, co spolkl šunku, lakonicky ji směrem k asistentovi jedním slovem okomentoval jako "snídaně". Potom jak dorazili do studia a Bonham pokračoval v pití alkoholu. Zkoušení skončilo pozdě večer a kapela odešla do Pagova domu, kterým byla stavba starobylého mlýnu v clewerském opatství, v hrabství Windsor. Po půlnoci Bonhama, který usnul, odvedli do jeho pokoje. Ve 13: 45 následujícího dne ho Benji Lefevre (koncertní manažer Led Zeppelin) a John Paul Jones našli mrtvého. Diagnózou Bonhamovy smrti bylo udušení zvratky. Žádné jiné drogy při pitvě jeho těla nebyly identifikovány. Bonhamova kremace se konala 10. října 1980 a jeho popel byl pohřben na hřbitově Kostela svatého Michala v Rushocku v hrabství Worcestershire. Závěrečný verdikt o příčině úmrtí byl oficiálně vydán 27. října 1980.

Plánované koncertní turné skupiny Led Zeppelin po Severní Americe bylo zrušeno. I přes spekulace, že by měl Bonhama v kapele nahradit Cozy Powell, Carmine Appice, Barriemore Barlow, Simon Kirke nebo Bev Bevan, se ostatní členové rozhodli, že skupina Led Zeppelin oficiálně končí svou existenci. 4. prosince 1980 vyšlo v tisku oficiální oznámení, v němž toto rozhodnutí potvrdili. Pod rozhodnutím bylo místo konkrétního jména člena kapely napsáno "Led Zeppelin".

Studiová alba
1969 Led Zeppelin
1969 Led Zeppelin II
1970 Led Zeppelin III
1971 bezejmenné album známé jako Led Zeppelin IV
1973 Houses of the Holy
1975 Physical Graffiti (2CD)
1976 Presence
1979 In Through the Out Door
1982 Coda

Koncertní alba
1976 The Song Remains the Same (2CD)
1997 BBC Sessions
2003 How the West Was Won
2012 Celebration Day

Kompilace
1990 Profiled
1990 Box Set (4CD)
1992 Remasters (2CD)
1993 Box Set 2 (2CD)
1993 The Complete Studio Recordings (10CD)
1999 Early Days: Best of Led Zeppelin Volume One
2000 Latter Days: Best of Led Zeppelin Volume Two
2007 Mothership (2CD)
2008 Definitive Collection Mini LP Replica CD Boxset

Ocenění
1970 – Cena hudebního magazínu Melody Maker
1975 – Cena hudebního magazínu Melody Maker
1977 – Cena Ivora Novella za vynikající přínos do britské hudby
1979 – Cena hudebního magazínu Melody Maker
1995 – uvedení do Rock and rollové síně slávy
1995 – cena Grammy za celoživotní dílo
1997 – Cena Ivora Novella za celoživotní dílo
1999 – cena Grammy ve speciální kategorii Síň slávy za album Led Zeppelin IV
2003 – cena Grammy ve speciální kategorii Síň slávy za skladbu "Stairway to Heaven"
2004 – v žebříčku 500 písní, které formovaly rock magazínu Rolling Stone figurují "Dazed and Confused", "Rock and Roll", "Stairway to Heaven" a "Whole Lotta Love "
2004 – cena Grammy ve speciální kategorii Síň slávy za album Led Zeppelin
2006 – cena Polar Music Prize, kterou jim předal švédský král Karel XVI. Gustav. Ocenil je jako velké průkopníky populární hudby
2006 – uvedení do Britské hudební síně slávy
2007 – cena Grammy ve speciální kategorii Síň slávy za skladbu "Whole Lotta Love"
2008 – Cena hudebního magazínu Mojo za nejlepší koncertní představení (koncert na počest Ahmeta Ertegüna, 2007)
2008 – Cena hudebního magazínu Classic Rock za nejlepší koncertní představení (koncert na počest Ahmeta Ertegüna, 2007)

Zdroj: Wikipedie - Otevřená encyklopedie